Každý rok město Annonay vyhlásí téma, podle kterého restaurace a obchody zdobí své prostory. Letos to bylo Španělsko. Faktem ale zůstává, že turisti nemají šanci tuto výzdobu postřehnout, pokud o tradici nevědí. Avšak jedna příležitost se najde. Jednou do roka se totiž uzavřou ulice a obchody společně s lidma prodávají na ulici. Je to den, kdy chcete, aby peněženka byla bezedná. Dalo by se to přirovnat k pouti, ale podstata této události vše mění.

Já měla příležitost se akce zůčastnit a říkám Vám, že jsem si to parádně užila. Mám ráda věci, které se dějí venku. Počasí bylo nádherné. Moje rameno lehce opálené podle kabelky to dokazuje. Nedokázala jsem odolat té spoustě oblečení a šperků, a tak jsem zastrčila fotoaparát a vrhla jsem se nakupovat. Takže se omlouvám, ale moc fotek nebude :-).

Read more »

Oslavu narozenin čtyř členů rodiny jsme oslavili, jak se sluší a patří. Tabule byla připravená, jídlo teplé, a tak jsme se s chutí vrhli do báječného oběda završeného zpíváním Bon anniversaire a ovocným dortem. Po společné fotce jsme vyrazili na výlet do chráněné krajinné oblasti. První zastávka byla v bažinách, kterými vedl dřevěný chodník. I přes vytrvalost sedmi lidí se nám nepodařilo najít žádnou rostlinu, které byly na informačních tabulích s titulem hojně rostoucí.

Oslavenci

sestra Christine

Christine

Mari de soeur

                

 Druhá zastávka měla skončit výstupem na kopec, kde ve výšce tisíc metrů nad mořem je vidět do všech světových stran. Výhled to byl nádherný, avšak největším překvapením byl jazzový koncert hudební skupiny konzervatoře v Lyonu, který se na vrcholku konal. Hráli naprosto skvěle a já můžu jen doufat, že se mi poštěstí vidět je ještě jednou. Výlet jsme zakončili zamáváním mé mamince do Plzně s nadějí, že jsme trefili ten správný směr :-).

Read more »

Jedno se oblasti Ardèche odepřít nedá. Má nádhernou krajinu. Jeden kopeček vedle druhého umožňují nádherné výhledy do okolí.

                I přestože krajina je velmi podobná té naší, vlastně je identická, máte pocit, že na vás dýchá svět zcela jiný. Lepší, krásnější a svobodnější. Je to vědomí, že jste v jiné zemi. Vnímáte stejné věci jinýma očima, protože víte, že už je nikdy vidět nemusíte.

                Sobotu 24. Září jsem strávila s klubem Randonnéerů. Klub pořádá pro registrované členy pravidelné výlety zakončené večeří (ne vždy). Já s Christine jsme se přihlásily na odpolední túru, zatímco Yves jel na kole. Třiceti členná skupina včetně nás ušla asi 13 km přes kopce i údolí. K diskuzím jsem se moc nepřidávala, protože přiznejme si to, sportovec nejsem. Ale byla jsem překvapená sama sebou, že mě ani nohy nebolely. Přikládám to každodenní cestě do školy.

                Cestou se k nám připojila nádherná fenka. Celé dvě hodiny, co s námi šla, si pořád chtěla hrát. Tak jsem jí jako správný dobrák a milovník psů vyhověla. Skončilo to jedním puchýřem na noze, smradlavýma rukama, chlupatým tričkem a smutkem v mé tváři, protože jsem si v hlouby duše přála vzít si jí sebou. 

                Večeře probíhala v klasickém francouzském stylu. Aperitiv, předkrm, hlavní chod, dezert a káva v jedenáct hodin. Té jsem opravdu odolala v tak pozdní hodině…

Yves au milieu

Read more »

Lyceuum, rozděleno na obory literární, ekonomicko-sociální, technické a vědecké, se může chlubit spoluprácí nejen s mezinárodní organizací AFS. Každý rok hostí okolo 10 studentů z ciziny.

                Škola je momentálně ve fázi rozšiřování, protože učebny pro tolik studentů už nestačí. Já sama mám některé hodiny v bungalovech, které jsou přistaveny u školy jako provizorní učebny. Jsem ráda, že přes zimu budu v Čechách, protože se v bungalovech netopí. Takže rukavice, šála a čepice jsou nezbytnými školními pomůckami.

                Studovat v literární třídě má jednu velkou výhodu, a tou je zapomenutí matematiky. Na tu jsou jiné oboru. Zato Fontainovými bajkami se tu zabývají více, než je zdrávo. Za chvilku každý přirovnává každodenní situace ke Lvu a Komáru nebo Vlku a Jehněti.

                Ani mi nepřijde, že by se tu zabývali literaturou z ciziny, i přestože máme hodiny cizí literatury v angličtině. Tyto hodiny ale ztrácí smysl. Náš angličtinář s výslovností slona a s hlasem starého mostu se může chlubit jedinou vlastností, a to je nudnost hraničící s blázincem pro studenty. Hodiny s ním jsou šílené a mlátit hlavou o stůj je běžné.

                Co se týče náplní ostatních hodin, jistě jsou zajímavé, ale já jim vůbec nerozumím. Už se těším na český výklad skoro jako na Vánoce.

Read more »

Super Art Can. Vzpomněla jsem si na to co řekl George v up in the air do you want a can sir. 

S prvním místem úplně nesouhlasím, ale je pravda, že je vtipné. Co dál říct.. prostor, kde se výstava odehrála byl posetý zrcadly a tak to navádělo k tomu stále kontrolovat svůj účes, šaty (jestli náhodou něco není v nepořádku) atd..

Já jsem úspěšně odolávala, ale neodpustila jsem si jednu fotku jak jinak, než se "stolkem" Red Bull

 Vážka - Dušan Dukát

 Red Bull is not dead - Jane Bond

 Fail - Spurný Jakub

 Perutýn ohnivý - Holek Tomáš

 Red Bull Watch - Bolech Václav

 Hodinky - Vavřík Tomáš

Plesovky z Plechovky - Burkertová Iva

WPP pro mě Amit Sha'al *****

Založeno roku 1955.
Jde o žurnalistické fotografie, které jsou zaslány do soutěže WPP. Vítězné fotografie potom putují po 40 zemích.
Já jsem měla tu možnost navštívit tuhle výstavu v Praze - Karolínum

Read more »