hodina samoty

"To, co hledáš, nejspíš nepřijde ve chvíli, kdy o to budeš stát, a ani v takové podobě, jak si asi představuješ. Když člověk totiž opravdu něco ze všech sil hledá, obvykle to nenachází. Čemu se snaží ze všech sil vyhnout, to si ho většinou najde samo."

Člověk má v konečném důsledku jenom sám sebe.

 (článek obsahuje podrobný rozbor a nese pouze subjektivní názory a dojmy. Spoilery!)


Kafka Tamura je ten nejdrsnější 15tiletý kluk na světě. Vlastně zpočátku nemá ani tušení, že se jím skutečně stane, jde přeci jen o vnitřní pocit sebejistoty, jejž mu dodává jeho vlastní tajemné alter ego, Kluk, který si říká Vrána. A tak vše začíná tím, že se Kafka, tedy spíše kluk, jehož skutečné křestní jméno se nikdy nedozvíme, opouští dobrovolně nefamiliární domov a vydává se na dlouhou životní pouť, s otcovou kletbou v patách. Zcela překvapivě ho osud dovede do městečka Takamacu, kde po své první erotické zkušenosti nachází útočiště u pana Óšimy, sekretáře zdejší soukromé knihovny, Tomúrově památníku. Pan Óšima je archetypem krásného, dobře udržovaného člověka, jenž zná míru svojí inteligence a také se tak chová. A ač by to nikdo nečekal, je ve skutečnosti žena. Spíše žena-bisexuál, jelikož dlouhodobě žije se vzdáleným přítelem a praktikuje výhradně anální sex. Svým chováním je však jedním z hlavních dějových středobodů, které příběh neustále posouvají dál, a který je Tamurovi permanentní oporou, a možná i hledanou sestrou, ale to je zmíněno vážně jen v náznaku.


Druhou dějovou linii tvoří životní cesta hloupého pana Nakaty, kterého poznamenala jedna nevšední příhoda v lese. Byl totiž jedním z 15ti dětí, které uprostřed sbírání hub upadly do hlubokého bezvědomí, krátce poté, co zahlédly neidentifikovatelný letoun na obloze. Všechny se po hodině transu probudily bez vedlejších problémů, jen malý Nakata zůstal v dočasné hibernaci dalších několik týdnů. Když se pak probudil, nepamatoval si zhola nic. Získal však docela nevšední vlastnost, možnost rozmlouvat s kočičkami, jež podle mytologického výkladu jsou právě těmi, kteří přecházejí mezi světem živých a mrtvých, a umožňují komunikaci mezi oběma stranami. Právě osud dovede pana Nakatu z jeho milovaného Nacana až za Tamurovým otcem, Džony Wolkerem. Zde prochází svou první mentální transformací, když je psychickým týráním donucen zabít Tamurova otce a zachránit tak skupinu koček, které mu jsou určitým způsobem blízké, bližší než lidé. Hned poté jde vraždu nahlásit na nejbližší policejní stanici, kde je s výsměchem poslán pryč. Nezbývá mu nic jiného, než se vydat stopem do neznáma, řízen vlastním podvědomím.


Zatímco se pan Nakata protlouká světem bizarních situací a poznáváním všelijakých lidských charakterů (hloupost, násilnost, ale i ohleduplnost a vstřícnost), Kafka Tamura mezitím doslova zdolává svět. Po navázání velmi dobrého vztahu s panem Óšimou, který mu nabídne dlouhodobý nocleh i zaměstnání asistenta v knihovně, Kafka zjišťuje, že tělo jeho otce bylo nalezeno pobodané uvnitř rodinného domu, čímž se stává korunním svědkem případu, potažmo i možným vrahem. Z toho důvodu je nucen na čas opustit město a strávit několik dní uprostřed ničeho, schován v malé lesní chatce pana Óšimy. Po svém návratu pak vstupuje do popředí další, a zcela zásadní postava, paní Saeki, inteligentní, elegantní a neproniknutelná dáma, která s sebou nese nejedno tajemství, tragickou minulost a dokonce i objasnění samotného názvu knihy; Kafka na pobřeží… tajuplný nástěnný obraz v Tamurově pokoji, plný sentimentu, žalu a konkrétních, dávno zapomenutých vzpomínek.


Haruki Murakami nabízí ve svém nejzásadnějším existenciálním eposu Kafka na pobřeží ohromné množství otázek, jejichž odpověď zůstává i po přečtení daleko v mlhavém neznámu a čtenář se tak může jen domýšlet, svým způsobem nabízí originální a jedinečný alternativní výklad, jenž se bude u každého diametrálně lišit. Specifickým Kafkovským rysem je jednak několik časově odlišných dějových rovin,  tak široké spektrum osobitých, takřka bizarních charakterů, mezi kterými čtenář musí zákonitě najít svého oblíbence. Ve své cestě za nalezením ztracené matky, sestry a sebe sama je Kafka Tamura zosobněním oidipovského hrdiny, snažícího se vymanit ze zničující kletby, přičemž všechno spěje, navzdory snaze hlavních postav, k nevyhnutelnému závěru, v němž se protnou všechny stěžejní příběhové linie, bez jakéhokoli  vysvětlení a logiky.

Murakami hravě kombinuje prvky západního konzumu s pravidly východního náboženství, to vše se navíc odehrává v námi tak vzdálené zemi japonské kultury a mýtů. Kafka je první knížkou, kterou jsem od Murakamiho bez problému přečetl jedním dechem, navzdory mým dosavadním problémům s Norským dřevem či Sputnikem, a která se hrdě řadí mezi mé "doživotní citovky".


4 komentářů:

Nina at: March 13, 2012 at 2:39 AM said...

obdivuju tvou schopnost detailne popsat dej knihy...bohuzel moje pamet vetsinou saha k nazvu knihy a pri trose stesti i ke jmenu hlavni postavy :]
ta prvni citace je genialni a taak pravdiva.

Nina at: March 13, 2012 at 2:43 AM said...

cetl jsi mistra a marketku? jestli ne, tak si myslim, ze by se ti to mohlo libit :]

Luis at: March 13, 2012 at 8:57 AM said...

Mám to rozečtený a máš pravdu, líbí se mi to hrozně! :-)

Anonymous at: March 15, 2012 at 5:53 AM said...

ono me totiz prijde, ze murakamiho kafka, je alespon atmosferou a podivnosti, hodne blizka M&M...:]
nina

Post a Comment

Popular posts

Powered by Blogger.