chuť

Tak chutná... 

 

Luis

S hlomozem tříštících se slaných oceánských vln spočinula na mých ústech. Někde hluboko v mysli jsem si vzpomněl na Vivaldiho čtvero ročních období, jednotlivé melodie přicházely zlehka a hned se vzdalovaly s nástupem nových tónu, jež člověka zbavují veškeré soustředěnosti a zcela jej pohlcují. Cítil jsem blahoslavené teplo, které pozvolna a beze spěchu zalilo mé rty jako letní slunce vycházející zpoza osamělého mraku. Postupně se její existence jakoby přelila a já pocítil lehké chvění, jež neústupně zachvátilo můj jazyk. V ten okamžik otupěly veškeré mé smysly. Necítil jsem zhola nic a přesto jsem vnímal takřka nepostřehnutelný záchvěv podmaňující si moji bytost rozkoší, s jakou vyvěrá ten nejhlubší pramen do prostoru spícího, chladného lesa. Najednou dal Vivaldi přednost Bethowenovi. Ty ospalé melodie byly nenávratně pryč, jako když pohřbíte někoho, o němž víte, že nemá na světe nikoho, kdo by jej ještě toužil někdy spatřit. Nyní v mé hlavě vše burácelo, rachotilo, tříštilo se, rodilo a znovu zanikalo. Jazyk byl jak v křeči, ta exploze zasáhla i zuby, zasáhla mě celého. Měla neuvěřitelnou výdrž, elán a nadlidskou sílu, kterou mne neustále přenášela daleko za hranice pozemské reality, někam, kde se člověk ukájí vlastní blažeností a přece se sám sobě nikdy nezdál tak cizí. Tušil jsem, vlastně jsem si byl jist, že tahle romance je a bude navždy posvátná, že jde o privilegované souznění, které s nikým jiným navázat nedokáži. Perfektní vztah. Byla součástí mě. A pak, bez jakéhokoli varování, zmizela.

Konzumace gumových medvídků

"Kupa malých užmoulaných kousků se bezmocně převaluje ze strany na stranu. Vydávají odpudivé mlaskavé zvuky, škemrají, jak se tísní v malém prostoru ústní dutiny a vzájemně se dotýkají těmi směšnými nožičkami a pacičkami, které vlastně k ničemu nepotřebují. Na obranu vypouštějí jemný, upatlaný medový fuc, jenž se zlehka rozpouští jak máslo na rozpálené pánvi. Všichni mají zkrátka svůj sladký osud."

Alice

Říká se, že ten losos, který je zbarvený do sytě růžové, tak není z přírodních chovů.
V této zemi je to ale úplně běžná věc, takže se proti tomu ani nikdo nevzpouzí. Pokud ale zajdete do restaurace, která není zrovna v nádražní hale, tak byste měli být spokojeni jak s barvou tak vůní.

To důležité je ale chuť, ale protože vychutnáváme nejen jazykem, tak od jídla vyžadujeme trochu více. Narůžovělá barva se šťavnatou zelenou je naprosto dokonalá kombinace, takže proč si k lososu nedát špenátové lístky?
Losos se krásně láme po plátkách a máslo se jemně vpíjí do čerstvě upravené ryby. Špenát nemá ani trpkou, ale ani sladkou chuť, takže nenásilně doplňuje tak chutnou rybu jako je losos.
Někteří lidé nemají rádi horní část masa, kvůli mazlavosti, ale to na tom mám právě ráda.

 Po prvním soustu mám pocit, že porce, kterou mám je nedostačující, a taky že je to pravda. Není jiná možnost, než že si půjdu přidat. Znovu mě zaplaví ten pocit euforie, který se nedá dostatečně popsat.
Po prvním zkousnutí se chuť lososa, másla, špenátu pojí v jednu skladbu a všechno do sebe zapadá.
Nic není falešné, umělé právě naopak všechno je přesně, tak jak má být. Taktovka dirigenta byla naprosto přesná.


 


3 komentářů:

Anonymous at: October 9, 2012 at 5:31 AM said...

gumoví medvídci přečetli 1984 ? :) T

Luis at: October 10, 2012 at 10:50 AM said...

zatím ne, ale chystají se:)

Anonymous at: October 10, 2012 at 1:59 PM said...

jinak pěkně napsáno. (myslím i chuť i samozřejmě 1984) :-) T.

Post a Comment

Popular posts

Powered by Blogger.