Zpoza prachem ztěžklý závěs sledoval ten neutuchající chaos na 57th Morgan Street.
V
místnosti bylo chladno, vlhkem nasáklé tapety různorodě visely napůl žerdi
odlouplé od zdi, přičemž jejich nesmělé spirálovité tvary vrhaly stíny na protější stranu haly a
jen podtrhovaly už tak zjevný dojem, že
v této místnosti už dlouho nikdo nepobýval. Jak se jeho dech odrážel o
prochladlé sklo, stékala po mléčně zkalené okenní tabulce úzká stružka čiré
vody. Připomněla mu stesk v dětských očích, s kterým přicházel do kontaktu tak často.
Jen matně si vzpomínal na to, jak vřele působí
nenucený smích, jak jen pouhý letmý a
často neopodstatněný úsměv dokáže
prorazit pochmurnou zeď myšlenek a oprostit člověka alespoň na nepatrnou
chvíli od té ponuré, nevědomky sebedestruktivní propasti. Odvrátil se zády k
bujícímu životu za oknem a zlehka přešel místnost bez jediného ohlédnutí,
sehnul se pro koženou kabelu stojící nenuceně v neútulném rohu a vyrazil směrem
k ztěžklým východovým dveřím ústících do rozvráceného dvora a ještě
zanedbanější zahrady. Tuto zkratku využíval už druhým rokem a ačkoliv si toho
nebyl vědom, přinášela mu tato nepatrná komunikace s odumírající přírodou
hluboko uvnitř skryté potěšení. Když se úspěšně přebrodil tím hutným návalem
spadaného listí s groteskními hnědými skvrnami na sytě žlutém podkladu, stanul
před zrezivělou ohradou lemující celé zpustošené sousedství. Bez jediného
náznaku nelibosti plot přelezl a s takřka rutinní grácií seskočil na kostkovaně
dlážděný chodník. Dopadl takřka neslyšně a nikdo v celém širokém okolí si jej nepovšimnul.
S pozdním odpolednem
se nebe nad londýnskou metropolí změnilo ve směsici tmavě šedých dešťových mraků doprovázených
mlžným závojem ztěžka se šířícím od zahnívajících břehů Temže. Z ulic se kvapem
vytrácel denní čiloruch, tržní stánky nyní osaměle čněly jako omletá skaliska
vzdáleného břehu a londýnský život se
jaksi kradmo vytratil. Sluneční svit vystřídala záře pouličních krčem a neblaze pověstných putyk.
Tou dobou se nejjistěji
procházel po nábřeží utopeném v bělostném mraku, mezi zdmi obnažených domů,
parky mlčícími ve tmě. Jen on, s hlavou
plnou vzrušujících očekávání, pochybami a zčernalou kabelou v levé ruce.
- vypracováno na seminář literatury; popis dne skrze "černé" brýle, volná asociace na známou literární postavu (Jack the Ripper).
0 komentářů:
Post a Comment