„Říká se, že to, co nás od ostatních odlišuje, nás činí
jedinečnými“.
Charlie byl odjakživa outsiderem. Ne snad proto, že by byl
hloupý, ba právě naopak. Od většinové masy jej vyčleňovala jeho empatie,
inteligence i minoritní vkus. Dalo by se říci, že byl dokonalým pozorovatelem,
jenž touží po seberealizaci a uznání, jež je však v samotné praxi zhola
nemožná, neboť středoškolský svět, ve kterém měl strávit zoufale vyhlížejících 1385
dní, obecně nepřijímá originalitu, individualitu ani introverzi, ale naopak je
převyšuje všedností, násilím a mnohonásobnou hloupostí.
Naštěstí Charlie nebyl jediný, kdo se nenesl středním
proudem, a tak ani dny plné strachu a osamění nemohly zákonitě trvat věčně.
Toho večera, kdy na fotbalovém stadionu hráli Devils vs. Jaguars, nalezl
konečně něco, co v jeho životě dlouhodobě chybělo; přátelství.
Ve společnosti extravagantního Patricka (Ezra Miller) a
kouzelné Sam (Emma Watson) tak jeho život začal být skutečným, se vším, co
k němu neodmyslitelně patří, a Charlie měl brzy pochopit, že stojí na
cestě, na jejímž konci nevyjde stejný.
V adaptaci vlastního románu se Stephenu Chboskymu
úspěšně podařilo zachovat atmosféru i sdělení literární předlohy, stejně jako
najít takové herce, kteří by skutečně odpovídali svým knižním předobrazům. Emma
Watson, Ezra Miller a především Logan Lerman utvořili nečekaně sympatickou a
herecky velmi vyzrálou trojici, díky níž se život teenagera nikdy nezdál být na
filmovém plátně tak přesvědčivý, uvěřitelný a zásadní v naší životní etapě
za štěstím. Ne nadarmo je The perks of
being a wallflower připodobňováno ke vztahové artovce 500 dní se Summer, od
které se odlišuje právě svým naturalistickým pojetím a snad i naléhavějším
sdělením. Naopak soundtrack, možná až příliš okatě, odkazuje na legendární The
Smiths nebo Davida Bowieho, jehož písnička Heroes se nepochybně stala jak pro
film, tak pro citlivé diváky, novou mantrou.
Ač se to může v současnosti jevit jako kýč nebo
nabubřelá fráze, naše odlišnosti nás skutečně dělají jedinečnými. Ono anglické
wallflower není jen označením pro rostlinu, ale i pro člověka stranícího se
společnosti v důsledku své introvertní povahy, stojícího mimo většinu. Tenhle
film mě jen utvrdil v přesvědčení, že být wallflower není vůbec nic špatného, a
že štěstí, přátelství a lásku lze najít na jakémkoliv místě, stačí otevřít oči,
hledat, a navzdory všem překážkám, jež nás často zraňují, se nevzdávat.
0 komentářů:
Post a Comment