SHAME

Je čtvrteční večer, za výlohou se pomalu smráká a v přítmý dokonale zaplněné kavárenské haly se zaposloucháváme do melancholických melodií teprve jen krátce hrajícího klavíru. Sedíme, tak jak už je naším zvykem, v první a otevřenější části Slavie, přesně tak, abychom měli přehled o veškerém dění a se zálibou sledujeme kolem sedící páry. S potutelným úsměvem ve tváři zjišťujeme, že jsme obklopeni hned dvěma zamilovanými dvojicemi, jež se nebojí svoje pocity dávat věhlasně najevo, po naší pravici pak poposedává pán, jemuž dělají společnost tři úhledně rozložené krabičky cigaret, každá jiné značky. Atmosféra je natolik kavárenská, až nás pohlcuje letmý sentiment a mi téměř zapomínáme, proč jsme do Prahy prvotně vůbec jeli. Ani ne za necelou hodinu totiž máme sedět v malém sálku kina Světozor, kde budeme vystaveni, aniž bychom si to zatím plně uvědomovali, neuvěřitelnému Studu.

Shame/Stud je druhým celovečerním filmem uznávaného londýnského režiséra Steve McQueena, jehož explicitně násilnický Hlad dobýval pozornost kritiků a festivalových návštěvníků teprve před pár léty. Nyní se ceněný autor znovu vrací ke svému inspirativnímu tématu, lidské svobodě. Svobodě, kterou jen těžko definovat, koupit nebo získat. Může být "osvobozující" stejně jako destruktivní, tak jako chování Brandona Sullivana, jehož bytí jaksi postrádá účelu. Brandon je v podání Michaela Fassbendera naprosto excelentní, zosobnění současného, finančně dobře zajištěného člověka s těžkou introverzí, hlubokou agresí a neschopností plně rozvinout přátelský vztah s lidmi v nejbližším okolí. Jeho přesným protějškem a zároveň alter egem je půvabná Sissy, Brandonova otevřená a křehká sestra. Naše oblíbenkyně Carey Mulligan doslova dohnala režiséra k tomu, aby jí roli éterické Sissy přenechal, a nutno říct, že svým výkonem zašla zatím nejdál v celé své kariéře. Shame je uměleckou a zcela naturalistickou výpovědí o bolesti, samotě a těžké sexuální závislosti, jež u mnohých nahradila schopnost milovat.
Filmu není takřka co vytknout; především nás uchvátil perfektní střih, podmanivá hudba, nasvícení a již zmíněné excelentní herecké výkony. Díky všemu se nám tak v přítmí a dusné atmosféře stísněného kinosálu dostalo těžké deprese a mnoha nepříjemných myšlenek, které zprvu zůstaly ukryty za hmatatelným studem, který nás z kina vyprovázel a pokračoval až do metra, kde se snad ještě prohloubil. Pro mě další McQueenův filmařský vrchol a možná časem i dlouhodobá srdeční záležitost.