"Tomu říkám kolegiální přístup"

Zbývá více jak hodina do mrazivého pátečního poledne a my skrze průzračné okno sledujeme horlivý zmatek na ulicích Smetanova nábřeží. Po naší pravici sálá příjemné teplo z dobře zamaskovaných kamen a číšník zrovna dává na stůl medové cappucino, latté a ručně vyráběný ovocný dezert. Prostorem legendární Slavie se nese příjemný šum uvolněného hovoru, úryvky smíchu a letmé pohledy po okolních návštěvnících kavárny, a my si jen přejeme, aby každé ráno bylo takové. Je za deset minut dvanáct a dveře UK se zase jednou po roce otevírají veřejnosti a zájemcům o studium žurnalistiky, mezi které se hrdě řadíme i my. Posluchárna v druhém patře doslova přetéká lidmi, jež se tísní v lavicích, na oknech, dokonce sedí i na zemi. Přednáška trvá více jak dvě hodiny, přičemž ke konci je v místnosti zcela vydýcháno a nám už pomalu docházejí síly. Naštěstí konec přichází právě včas a my s Alicí vyrážíme do Starbucksu s pocitem zadostiučinění a nově posíleného sebevědomí. Těšíme se za rok.