Samotné dopoledne odstartovalo příjemným prochladnutím ve vymrzlém kostele, z něhož jsme doslova pádili do podzemní krčmy Šatlavy, s výhledem na příjemně vonící, na maximum ohřátou medovinu. Jenže přišla "facka" číslo dvě, když jsme zabrali za kliku podniku a s hrůzným pohledem zjistili, že je zavřeno. Vítr nabýval na síle a chybělo málo, než naše zoufalství propukne v beznaděj. Naštěstí jsem, ostaně jako vždycky, zachránil situaci, a se slovy "jde se do Husy" rozhýbal zbylé členy rodiny směrem k B.sadům. Tam už jsme doslova prorazili vchodové dveře, za nimiž nás už čekala příjemná obsluha se slovy " takže to máme tři místa v nekuřáckém prostoru, prosím pojďte za mnou..."
další výročí na seznamu
Jelikož jsme s rodinou opětovně dospěli do bodu, kdy je nutné oslavit něčí narozeniny, nezbylo nám nic jiného, než se jít poohlédnout do centra po nějaké té restauraci/hospodě/kavárně. A protože u nás nemůže fungovat nikdy nic normálně, započali jsme den tím, že nám příjezd zrušila veškerá příbuzenská, (rozuměj pražská) větev, tudíž jsme zase zůstali na všechno sami.
Samotné dopoledne odstartovalo příjemným prochladnutím ve vymrzlém kostele, z něhož jsme doslova pádili do podzemní krčmy Šatlavy, s výhledem na příjemně vonící, na maximum ohřátou medovinu. Jenže přišla "facka" číslo dvě, když jsme zabrali za kliku podniku a s hrůzným pohledem zjistili, že je zavřeno. Vítr nabýval na síle a chybělo málo, než naše zoufalství propukne v beznaděj. Naštěstí jsem, ostaně jako vždycky, zachránil situaci, a se slovy "jde se do Husy" rozhýbal zbylé členy rodiny směrem k B.sadům. Tam už jsme doslova prorazili vchodové dveře, za nimiž nás už čekala příjemná obsluha se slovy " takže to máme tři místa v nekuřáckém prostoru, prosím pojďte za mnou..."
Samotné dopoledne odstartovalo příjemným prochladnutím ve vymrzlém kostele, z něhož jsme doslova pádili do podzemní krčmy Šatlavy, s výhledem na příjemně vonící, na maximum ohřátou medovinu. Jenže přišla "facka" číslo dvě, když jsme zabrali za kliku podniku a s hrůzným pohledem zjistili, že je zavřeno. Vítr nabýval na síle a chybělo málo, než naše zoufalství propukne v beznaděj. Naštěstí jsem, ostaně jako vždycky, zachránil situaci, a se slovy "jde se do Husy" rozhýbal zbylé členy rodiny směrem k B.sadům. Tam už jsme doslova prorazili vchodové dveře, za nimiž nás už čekala příjemná obsluha se slovy " takže to máme tři místa v nekuřáckém prostoru, prosím pojďte za mnou..."
Popular posts
-
Slavím. Tolik fotek.. to jsem snad ani nedoufala. Byl to stres, trápení, buzerace, vztek, ale ke konci přichází úleva- jako vždycky. R...
-
Jedna tvrdí, že věkový rozdíl jsou tři roky a druhá si zakládá na tom, že půl rok je velmi důležitý, takže pravdivější je tvrdit, že správn...
-
„Říká se, že to, co nás od ostatních odlišuje, nás činí jedinečnými“. Charlie byl odjakživa outsiderem. Ne snad proto, že by b...
-
Kafka na pobřeží- Haruki Murakami Hned na úvod by bylo možná dobré zmínit, že toto není první kniha, kterou jsem si od něj přečetla. V př...
-
Vařím. Smažím. Pěču. Žeru "Můj dědeček říkal, že člověk bez dobrého jídla je jako loď bez kotvy" "....všechny cesty vedou do...
-
Po dost dlouhém časovém intervalu jsme opět navštívili naši komorní výstavní síň L.Sutnara a jako vždy se nám dostalo plného uspokojení. Sou...
-
Všechny ty složité knižní zápletky, které jsou právě aktuální, mě naprosto vyčerpaly, a tak jsem sáhla po růžové vazbě v knihovně své ...
-
Co se tedy událo za poslední dny, nebo raději za poslední měsíc. Kultura pokulhává, zato všechny přípravy, na zasednutí a přejedení se bramb...
-
zdroj tumbrl/lena dunham Hannah je progresivní, uvědomělá, snad až trochu narcistní mladá žena toužící po seberealizaci. Stále hled...
-
Po dlouhém dohadování na jedné sociální síti jsme se konečně vzali Astičku a odjeli do Čejkovic. Navigace k nám byla tentokrát velmi milá a...
Powered by Blogger.
0 komentářů:
Post a Comment