přátelé a snobi

"Jaký by byl život, aniž bychom v něm nehledali naše oblíbená místa".

V čase, kdy se prázdniny a doba neutuchajícího volna neodvratně blíží vstříc svému zániku, jsme si vynahradili veškerá zklamání a neopodstatněné deprese oprášením starých tradic, tedy procházkou po našich oblíbených místech. Ne zas-tak-příjemnou cestu městskou dopravou jsme přečkali jen díky vychlazenému friscu, přičemž cíl naší výpravy směřoval dále do centra poblíž Velké synagogy, do Puškinovy ulice. Ve zdejších prostorách se během posledního roku zrodila pravděpodobně nejmodernější budova v Plzni. Rozsáhlý rohový dům je důmyslnou opozicí budově České Národní banky, přičemž jeho význam je hlavně účelový. Několika patrový kolos nabízí místa jak pro bydlení, tak pro podnikání a odpočinek (údajná kavárna je teprve ve výstavbě).
Nikoho tudíž nepřekvapí, že jsme ve vší počestnosti spáchali drobnou kamufláž a vyrazili dovnitř na vlastní soukromou prohlídku, kde se nám naskytl doslova uhrančivý pohled na architekturu našeho gusta.

"Jeho láska k těm okázalým prostorám ji udivovala, jeho informovaná náklonnost k obrazům a nábytku jí připadala komická...'Ty jsi takový snob,' říkala a provokativně se smála"

- Alan Hollinghurst - Linie krásy

Během letního zabíjení času jsem se stal obětí hned dvou nečekaných nástrah. Tou první je propadnutí do naprosté závislosti na seriálu Gossip Girl, což je, přiznávám, u kluka poněkud atypické, nicméně mám k tomu své důvody, jež by mohly lehce souviset právě s výše uvedeným citátem. Nebudu zastírat, že si potrpím na prestiž, okázalost přepychových domů a takzvanou "aristokratickou" smetánku, ve které se jednoznačně gossipoví protagonisté pohybují. To nemusí nutně znamenat, že bych v takové společnosti chtěl mermomocí žít, ale myslím si, že část někde uvnitř mě samotného v to stále doufá. Nezbývá mi tedy nic jiného, než sledovat každý nový díl s letmým úsměvem, nadhledem a pocitem, že takový život si člověk musí zasloužit, aby plně ocenil všechny jeho detaily, možnosti, privilegia a nabídku otevřených dveří, kam se jen podívá.

Druhým nečekaným objevem se pak stalo nalezení pro mě doposud neznámého autora, britského spisovatele Alana Hollinghursta, jenž před pár lety šokoval literární svět svou sondou do kontroverzního prostředí britské aristokracie v 80.letech, kde moc konzervativců sílila spolu s Margaret Thatcherovou coby symbolem nekompromisní britské politiky. Tématem knihy není překvapivě homosexualita hlavního hrdiny, nýbrž jeho hledání místa ve světe peněz, intrik a blyštivého bohatství, kde se vše zdá na dosah ruky, a přesto zůstává doteku natolik vzdálené.

Knihu doporučuji pouze otrlým příznivcům "netradičních románů", kteří si ze všeho nejvíc potrpí na rozvleklé popisy prostor, nálad i všeobecných faktů.

Jako poslední se tedy na řadu dostane naše s Alicí společná záliba ve výškách, nejlépe na střechách domů, které nabízí nevšední pohled na jinak zažitá a námi dávno vstřebaná místa, sušenkách z IKEA a friscu. Děkujeme tedy Elisn Mothejzíkové za skvělou možnost posedět, pojíst a pokecat na střeše jejího bezvadného domu z 50. let.