2 dny. Za pouhé dva dny (jistě, někteří by namítli, že lze knihu přečíst i za kratší dobu) jsem absolvoval nejnovější Cunnighamovu sondu do manželských vztahů, nekompromisní společnosti a objevování vlastní sexuality. A zážitek to byl zcela jedinečný.
Jakým slovem může být definována láska? Existuje na ni vůbec jednoznačná definice? Pokud ano, jak pak tedy může být platonická, dlouhotrvající a zároveň nárazová. Jde o záležitost trvalou nebo pomíjivou? Láska je vlastně jakýmsi kontroverzním tématem. Za ta léta se stala klišovitým, nicméně stále neobjasněným dojmem, který se svého odhalení možná nikdy nedočká. A snad tomu tak má i být.
Michael Cunnigham (59), přední americký spisovatel, držitel Pulitzerovy ceny, člověk přinejmenším zajímavý. Kritiky a mnoha čtenáři milovaný, jinými zavrhovaný, jak už to u autorů tohoto typu bývá. Svoji homosexualitu neskrývá, naopak ji lehce využívá při psaní coby prostředek jak oslovit diváka a vtáhnout ho co nejhlouběji do nitra příběhu. Jeho díla jsou obsahově rozmáchlá, poetická a přesto obyčejnému rozumu tak blízká a lidská.
Při psaní svých románů se vždy zaměřuje na konkrétního spisovatele, který mu slouží jako inspirace. V minulosti jí byla nechvalně známá britská modernistka Virginie Woolfová, nyní je jím soudobý umělec Damien Hirst či Thomas Mann, autor románu Smrt v Benátkách, kterému je Za soumraku jednoznačným odkazem.
Peter je obchodníkem s uměním. Již několik let je úspěšným majitelem prodejní galerie nabízející veřejnosti nové talenty z řad mladých, neotřelých umělců. V tom co dělá je uznávaný, nikoliv však obávaný, jak si sám uvědomuje. Někomu by se mohlo zdát, že Peter žije ideální, snad až idylický život. "Prestižní" živnost, ne příliš okázalý byt v New Yorku a letité manželství, z něhož vzešlo jedno dítě, člověka obecně charakterizují jako šťastného. Co když je tomu ale v našem nitru právě naopak? Vždyť ten opojný pocit zamilovanosti časem vyprchá. To, co se zdálo dříve vzrušující čas přetaví na pouhou rutinu, všední záležitost, která nemá co nového nabídnout. To vše pociťuje Peter ve vztahu k manželce i práci. Touží po něčem jiném, co by dávalo jeho životu nový, nečekaný smyl. A právě v tomto okamžiku vstupuje do hry Míla, manželčin o hodně mladší bratr. Míla/Ethan/Omyl je postavou několika jmen, které dávají smysl jak v situaci, že byl vlastně nechtěným dítětem, tak i v případě Peterova nového erotického vzplanutí. Cunnighamův milostný příběh ale není jen o vtahu mezi dvěma muži, ale je snahou a hledáním definice pravé krásy. V oblasti lidí žijících v centru umění se nás ptá, co je skutečně krásné, zda existuje láska na celý život a zda to nejsme právě my, kdo nám stojí v cestě za štěstím.
0 komentářů:
Post a Comment